MY DVA

Rudolf Medek

MY DVA
My dva uprostřed všech těchto zbytečných lidí na sebe hledíme. Osud k nám těžce promluvil... Víc, nežli miluje, nenávidí těch, kdož v napětí lidských sil po velkém volají zaslíbení! Víš, že jen v nesmírných bolestech dosud, v bezměrném utrpení na této hvězdě zádumčivé od věků lidské se rodilo štěstí? Víš, že jsou oči závistivé, jež velkého světla nemohou snésti, velkého jiskření lásky? Víš, že jsme nyní sami a sami? Uprostřed všech těchto zbytečných lidí na sebe hledíme: Květ – zázrak – nebesa otevřená! A já jsem jen muž a ty jsi jen žena, z rmutného moře lidských běd veliká sudba vyvržená na ostrov věčného jara. Jiskra boží, roznícená pravěčnou silou, kdy dala se v let kosmickou pouští, by nyní vzplála na našich rtech! Víš, že už nejsme sami a sami? Pozemské bídy kol povolil kruh, věčnosti dech srdci nám prošel, a víme: je s námi spravedlivý Bůh! 45
Básně v knize Živý kruh:
  1. PROLOG
  2. SBOHEM!
  3. TAJGA
  4. VLADIVOSTOK
  5. BONE VENTE!
  6. VELKÝ OKAMŽIK
  7. EVROPA
  8. OTÁZKA A ODPOVĚĎ
  9. NÁVRAT
  10. KRAJ
  11. MORAVA
  12. I Jak duši uvolním a něhu rozestru
  13. II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,
  14. III Toť večer, jehož jsme tak čekali!
  15. IV V měst hukot vířivý, v němž svět můj zapředen
  16. V Noc celou probděla jste, srdce štkající
  17. PÍSEŇ POUTNÍKOVA
  18. ROMANCE
  19. PÍSEŇ
  20. 20. II. 1922
  21. MY DVA
  22. JINÁ HVĚZDA
  23. I Ty větře nezpívej v zamlklém listoví,
  24. II Venuše, hvězdo má, kam že jsi odešla?
  25. ELEGIE
  26. USMÍŘENÉ MĚSTO
  27. ZÁŘÍ
  28. UKOLÉBAVKA
  29. SESTINA-EPILOG