II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,

Rudolf Medek

Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín, jde soumrak mrákotný, v němž slunce dohořívá. V té chvíli tesklivé vždy rádo hovořívá tvé srdce, vystoupivší tichých ze hlubin poklidné duše tvé. Zlých přízrakův a vin v něm nikdy nebylo. Žhne v něm jen láska živá, krb teplý soucitu a něhy věčně zhřívá bloudící duši mou, jež klade se v tvůj klín. A srdce hovoří: Je ve mně tolik tepla, že zemi ledovou promění v jarní sad, kde vzejdou narcisy a první růže vzplá. A srdce šeptá již: Je ve mně tolik síly, že zemské kletby tíž, i těla pevný hrad mé slzy přemohly, na věky vykoupily.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

428. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŘÍJEN. (Božena Benešová)
  2. Večerní Ave! (Karel Babánek)
  3. POHODA (Richard Weiner)
  4. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Světlý samotář ( H. Uden)
  6. Pianissimo. (Viktor Dyk)
  7. Ó snad bys nechtěl, snad bys nechtěl znáti, (Božena Benešová)
  8. OPUŠTĚNÁ. (Antonín Jaroslav Klose)
  9. Zimní slunce. (Josef Václav Sládek)
  10. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)