POHODA

Richard Weiner

Kterési lásky je líto a líto je kterýchsi jar. A některých slov, jež zůstala nevyřčena. Což věříš, že slast toho dne je klamná jak nad marnem pěna a úraz chvíle této jako celého života zmar? Ó stačiž mi rozkošný krok, který dítě učiní maní, aby nad ním a proň kvetl svět věcnou pohodou. Ó zahladit vrásku s čela odpouštějící dlaní: Nebe je věčné a modré. Mračna jen pod ním jdou. Tak věřiti v jarní čas, když závěje jsou a mrazy, že bychom řekli všichni, byť vše bylo nejpustej’ skláno – a kdyby se tázali nevěřící: Počneš znovu? – že bychom řekli: Je krásně žít! Počnu! Ó ano!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

558. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  2. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín, (Rudolf Medek)
  4. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PŘI DRAHÉ PÍSNI (Božena Benešová)
  6. PADÁ MLHA... (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  8. Na košíku v pokoji... (Antonín Klášterský)
  9. PŘI ZÁPADU. (Ludvík Lošťák)
  10. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)