POHODA

Richard Weiner

POHODA
Kterési lásky je líto a líto je kterýchsi jar. A některých slov, jež zůstala nevyřčena. Což věříš, že slast toho dne je klamná jak nad marnem pěna a úraz chvíle této jako celého života zmar? Ó stačiž mi rozkošný krok, který dítě učiní maní, aby nad ním a proň kvetl svět věcnou pohodou. Ó zahladit vrásku s čela odpouštějící dlaní: Nebe je věčné a modré. Mračna jen pod ním jdou. Tak věřiti v jarní čas, když závěje jsou a mrazy, že bychom řekli všichni, byť vše bylo nejpustej’ skláno – a kdyby se tázali nevěřící: Počneš znovu? – že bychom řekli: Je krásně žít! Počnu! Ó ano! 64