MODLITBA

Richard Weiner

MODLITBA
Hleďte, já zakuklený dnes pozvedám své hledí – – a krylo bezpočetně hanobících ran, jež bylo snésti. Že příliš těžké výkupné za krůpěj štěstí? V svém srdci soudím, že dobře tak, ústa křivého slova nedí. Dík za dobrý ten úděl, že v srdce vložen byl, že vímvím, jak pokoření jsem i trestů zasloužil. Dík, že smím věřiti, z posledních poslední, že v rmutu dneška již se lepší zítřek dní. Svol, abych odstoupil a spustil hledí, by nejitřila blažená má tvář bolesti těch, již marně k tobě hledí. Svol, abych k hladovým na chudou sedl mez, sám hladov truchlil, že s nich nelze sníti žal. Svol, abych na vrchu o krásné vyhlídce, chud, k nohám šťastných sed’ a za jejich se štěstí kál. Svol, abych nepřátele svoje miloval. 54