IV.   Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.

Richard Weiner

IV.

Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit. Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.
 Vděčně tě provázím ke dveřím, jimiž za krátko vyjdeš, a poslední slovo mé bude: Neboj se zrušit! Kam pohlédla tvá mladost a cože tam spatřila, rci, že v poslední této chvíli oči tvé mladé a nezkušené volají ke mně: – Kéž víš, jak nevěrou trpím! – Vše vím – ale nechtěj trpět, veselá, veselá buď a vesele miluj. – Povím: Stalo se jednou, že na zahradě kdesi jsem záhon macešek rád měl, a hladily zrak můj a laskaly. Srdce mé skotačilo. A oči, za láskou rozběhlé, jež tolik milovaly, kdes pod zídkou zahlédly bez, a nový byl fialový a tak se smál. Ach, vlichotil se dobrodružné chuti, ale já truchlil, neb i macešky chtěl jsem mít rád – ó slyš – vždyť býval jsem ženichem jejich. – Kam pohlédla tvá mladost a cože tam spatřila, rci! Jen miluj, vesele miluj a přísahu zlom. Vždyť ve chvíli této se do pravdy vyplňuje, poněvadž odcházíš, smutna, že nechceš už zůstat pod tímto dobrým přístřeším. Jak to bylo krásné! 52 Jak krásné! – A jak jsem se prohřešil as a sestaral, že nestačím už, abych ulevil tvé žízni po mlčelivých dohodáchdohodách, a že už se neodvažuješ bráti mé věcivěci, jak byly by věcmi tvýmitvými, a cit můj a zkušenost mou. Ale ještě v této chvíli, v této poslední chvíli chtěla bys mě míti ráda, a celý ten, celý ten čas se dobývá nazpět, a ty sama pomáháš jeho zoufalým nápěrům na zavřené své srdce. Ustaň! Ustaň, aby nezhořkl takovým násilným, marným pokusem návratu dar, jejž jsi vyhlédla, a jdi píti slzy z těch očí, které čekají v úkrytu nabízené lásky a které nyní máš tak ráda. Jdi k nim. Ustaň a jdi. A přísahu svou rychle zruš pod tímto šerým nebem, rozvazuji tě sám a sám také říkám ti dík – ty víš! – A vesele miluj, vesele, vesele miluj. Chceš-li však odpověď pro svoje polekané oči, starostlivé, milosrdné – ó žel! – a které se ptají, co že pro mě zbude, nuže slyš: Nač o příští dbát? Což nebývalo?
Básně v knize Rozcestí:
  1. CESTA
  2. CHVÍLE NAVEČERNÍ
  3. BŘÍMĚ ŽIVOTA
  4. POKORA PŘED RADOSTÍ
  5. MLÁDÍ
  6. I.   Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil
  7. II.   Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,
  8. III.   Jinoši chytají do rukou světlo,
  9. IV.   Kdy žes byl, že jsem ráno, vyraziv okenice,
  10. SŘÍCENÍ DNE
  11. QUI VIVE?
  12. ROZHOVOR
  13. KDOŽ NEPŘIVÍTAL BY DEN...
  14. BLOUD
  15. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM
  16. I.   Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,
  17. II.   Miloval, zemřel – a tys zapomněla.
  18. III.   To srdce prokláli, a ono ještě bije,
  19. IV.   Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.
  20. MODLITBA
  21. ZEMĚ
  22. DOMA
  23. POHODA
  24. ULICE