CESTA

Richard Weiner

CESTA
Váhavě kráčím cestou, konečky prstů jak slepec do předu tápám. A přece mám v očích světla, a v prsou je vůle. Jak školáci ve škamnách sedíte řadou, pozorně sledujete hru, kterou počínám. Toho všeho nedbám, neboť jsem jako nevidoucí a oslepen stkvoucími světly. Je mně, jako bych pohladit jen svůj útulek směl, dojdu-li tam, a po jeho stěnách jen rukou přejeti jemně. A potom zas odejdu, aniž kdy zatoužím nazpět: tak svaté je místo, kam kráčím. Snad proto váhám cestou a konečky prstů jak slepec do předu tápám. Neboť nechci stanouti ve světle jako vzpurný vetřelec, nýbrž jako vděčný poutník před svojí zázračnou soškou. 7