I.   Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,

Richard Weiner

I.

Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’, Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,
 čeho jste nevzpomněly? Proč kladl jsem věty na tvůj ret, jichž nelze mi nikdy uslyšet, nikdy, po život celý – poněvadž jinam spěly! Poněvadž jinam spěly! – Což vím, zda vlídně se snesou komu? Což vím, což zvím, máš-li koho rád? Je pozdě a šepce to: Hrát si, hrát! Hrát! šepotá listí stromů. Hrát! opáčím v stínu domů. Srdce mé, kamkoli k těžkým mukám spěj, ne však beznaděj, ne však beznaděj! Ó ne! Budiž pravda pravdivá, co vírou mou v oči tvé psáno. A věta, jež smyšlena pro ústa tvá, ta někomu přece zazpívá, mně-li nebude dáno, mně-li nebude přáno. Přece jen, přec žije „ano“ tvé. Já vdechl mu život svou vůlí. A slova, jež vlídně má láska zve, 47 ta snesou se hebce k lásce tvé – k lásce – ó vzpomenu-li? A potom – vzpomenu-li – –! Což na tom, že za pravdu četl bloud, co klamem bylo v té tváři! Byť klam! Což jím nechráním pro žití své líbeznost nevěrné duše tvé? Hleď, na výsluní klamu září, tak září! 48
Básně v knize Rozcestí:
  1. CESTA
  2. CHVÍLE NAVEČERNÍ
  3. BŘÍMĚ ŽIVOTA
  4. POKORA PŘED RADOSTÍ
  5. MLÁDÍ
  6. I.   Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil
  7. II.   Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,
  8. III.   Jinoši chytají do rukou světlo,
  9. IV.   Kdy žes byl, že jsem ráno, vyraziv okenice,
  10. SŘÍCENÍ DNE
  11. QUI VIVE?
  12. ROZHOVOR
  13. KDOŽ NEPŘIVÍTAL BY DEN...
  14. BLOUD
  15. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM
  16. I.   Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,
  17. II.   Miloval, zemřel – a tys zapomněla.
  18. III.   To srdce prokláli, a ono ještě bije,
  19. IV.   Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.
  20. MODLITBA
  21. ZEMĚ
  22. DOMA
  23. POHODA
  24. ULICE