II.   Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,

Richard Weiner

II.

Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den, Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,
 a dobré jakosti, krásného vzhledu bylo. Radostmi zítřku slíbenými šel dnešek vyšňořen a veselou mou chudobu odění blouda krylo, jenž jako mísu s ovocem svůj nadnášel si den. I byly moje ruce ovšem jakby spoutané – a cestou každým krokem stálo svůdné pokušení – „Pojď mezí nás!“ – „Já s vámi, bloudi? To se nestane! Jsem zodpovědný za svůj den a nad můj den už není.“ A plavně nadnášely jej mé ruce bezbranné. Pak nevolány, se všech stran zle na mě dorážely vše krasotinky z ulice – a jak mě pocuchaly! Já však jsem hrdě přívalem šel, důstojný a smělý, té dotěrnosti nedbaje, a zrak jsem upřel v dáli. A krasotinky z ulice hůř na mě dorážely. A smály se vždy víc a víc, až město nakazily, jež zjevilo mně, hlaholící smíchem, pravdu jednu: že já i vyšňořený den jsme tuze směšní byli a že jsem směšný, kráčím-li a směšnější, když sednu. V ráz oba jsme se – jedna, dvě – též smíchem nakazili. A že byl horký letní čas a velká žízeň v městě, já řekl: „Čiperný můj den je k službám, rozumí se. 20 Zde jablka, zde hrušky jsou – jen loupejte a jezte!“ Já řekl jen a tisíc rukou bylo v mojí míse, neb rujný byl a horký čas a velká žízeň v městě. I byla pěkná pohoda. I jedli všichni, pili, a kdo se k mlskám nedostal, ten z dívání měl radost. Zpěv, slunce, láska, veselí ulici prosmýčily, ten poznal, co je omládnoutomládnout, a onen, co je mladost. Ó, jaká byla pohoda! Jak šťastni všichni byli! Zbyl velký banán za dva sous a o ten vznikla váda. „Kdo chytne, ten jej také sní.“ – I hodím: „Tedy čí?“ A vím, že ta jen chytne jej, jež bude mě mít ráda. A jak se dívám, vidím, že jej chytla nejhezčí. Jak potměšile, vizte, láska svoje sítě spřádá. 21
Básně v knize Rozcestí:
  1. CESTA
  2. CHVÍLE NAVEČERNÍ
  3. BŘÍMĚ ŽIVOTA
  4. POKORA PŘED RADOSTÍ
  5. MLÁDÍ
  6. I.   Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil
  7. II.   Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,
  8. III.   Jinoši chytají do rukou světlo,
  9. IV.   Kdy žes byl, že jsem ráno, vyraziv okenice,
  10. SŘÍCENÍ DNE
  11. QUI VIVE?
  12. ROZHOVOR
  13. KDOŽ NEPŘIVÍTAL BY DEN...
  14. BLOUD
  15. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM
  16. I.   Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,
  17. II.   Miloval, zemřel – a tys zapomněla.
  18. III.   To srdce prokláli, a ono ještě bije,
  19. IV.   Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.
  20. MODLITBA
  21. ZEMĚ
  22. DOMA
  23. POHODA
  24. ULICE