I.   Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil

Richard Weiner

I.

Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil
 na bílé zácloně, když přece tobě patří, a já když tu stojím, milenec tvůj? Což je tak málo tebou, a já – což už nejsem, že jak by neviděl, že neusměje se na mě? A ty – nač myslíš? Asi teď u výlevky stojíš (tvůj stín tě zradil) a z číšky mé vyléváš zbylý čaj – nač jen myslíš? Jsem tady pod oknem?, či ještě za stolem sedím, ulamuji sucharky, na patře drtím je jazykem, nechutnaje jich, ale chutí svou tebe věda – a že jsi blízko? Jsem tu či tam? A nač myslíš? Na mě, na mě! Než proč tedy je tu tvůj stín mezi mnou a tebou! A proč na mě, cizotná částka tvá, nehledí, neví, že tu jsem, že tu čekám a že tobě chci říci: – Dík! (abys neslyšela). Dík za ten večer, za zelené stínidlo lampy, za suchary, za čaj – a také, že nad námi sousedé slavili vesele hody. – 18 Proč tu stojí? Sežeň jej pod stůl, nechť zmizí, nechci ho, nepřítele, vidět! – – A hle, již není! Tos odešla do komůrky. Na zítřek snídani chystáš? Věděl bych, kdyby zde stín tvůj byl – Zjev se mi zase! Jsi její myšlenkou na mě. 19
Básně v knize Rozcestí:
  1. CESTA
  2. CHVÍLE NAVEČERNÍ
  3. BŘÍMĚ ŽIVOTA
  4. POKORA PŘED RADOSTÍ
  5. MLÁDÍ
  6. I.   Což je to možno, aby tak neúčastným se jevil
  7. II.   Jak mísu s ovocem já nadnášel svůj den,
  8. III.   Jinoši chytají do rukou světlo,
  9. IV.   Kdy žes byl, že jsem ráno, vyraziv okenice,
  10. SŘÍCENÍ DNE
  11. QUI VIVE?
  12. ROZHOVOR
  13. KDOŽ NEPŘIVÍTAL BY DEN...
  14. BLOUD
  15. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM
  16. I.   Proč, oči drahé, jsem ve vás čet’,
  17. II.   Miloval, zemřel – a tys zapomněla.
  18. III.   To srdce prokláli, a ono ještě bije,
  19. IV.   Což přísaha! – Dnes neboj se ji zrušit.
  20. MODLITBA
  21. ZEMĚ
  22. DOMA
  23. POHODA
  24. ULICE