II Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,

Rudolf Medek

II
Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín, Klekání – truchlý čas! Jde po nivách mdlý stín,
 jde soumrak mrákotný, v němž slunce dohořívá. V té chvíli tesklivé vždy rádo hovořívá tvé srdce, vystoupivší tichých ze hlubin poklidné duše tvé. Zlých přízrakův a vin v něm nikdy nebylo. Žhne v něm jen láska živá, krb teplý soucitu a něhy věčně zhřívá bloudící duši mou, jež klade se v tvůj klín. A srdce hovoří: Je ve mně tolik tepla, že zemi ledovou promění v jarní sad, kde vzejdou narcisy a první růže vzplá. A srdce šeptá již: Je ve mně tolik síly, 36 že zemské kletby tíž, i těla pevný hrad mé slzy přemohly, na věky vykoupily.

Kniha Živý kruh (1923)
Autor Rudolf Medek