VINETA.

Otokar Fischer

Spí město stopené v mlh šedý oceán, nad vlnami se chví stín kmitavý dvou věží, a mně se náhle zdá, že stojím na pobřeží, že dole u nohou mi věčnost-moře leží, až ke mně přílivu že temný vzdor je hnán. Vypluly tóny z vod. Ó v dóm to zvony zvou svým zvukem dunivým. Z dob dávných dumy jdou, můj ret by chtěl se chvět dětinskou modlitbou – – Ret sevřen. Bez víry se skláním v moře mlh. Ret mlčí. Jenom zrak krůpějí slanou zvlh. Já, němý, k žádnému se bohu nepomodliv, zas dolů v podmořský, v zakletý tichý dům jdu, nejdu, nesen jsem, kam zanáší mě odliv, tam na dno k těžkým dnům, v zamžených domov dum.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

665. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA ÚTESU. (Josef Václav Sládek)
  2. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  3. Selanka Moschova IV. (Josef Jungmann)
  4. Juž v tichých vodách pluji, (Xaver Dvořák)
  5. Kdy zas? (Jaroslav Vrchlický)
  6. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  7. JAK VE SNÁCH ŽIJU... (Jaroslav Vrchlický)
  8. Maják. (Josef Kalus)
  9. Sny o moři. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)