NA ÚTESU.

Josef Václav Sládek

NA útesu v moři širém sedím, hledím do daleka, ať to vůkol kypí vírem, mne už bouře nezaleká. Obzorem co lodí táhne z neznáma a do neznáma! – Srdce po nich nezaprahne, je tak cizo mezi náma. Jenom časem na útese vlna divným zvukem šplíchne: to je ta, co pozdrav nese vzpomínek a zase tichne. Jen když noc svá křídla schýlí, hvězdy trysknou na azuru, jako mlžný závoj bílý moje sny k nim tíhnou vzhůru. Leč, když náhle v mrak se halí, zazní-li kdes do vichřice vlnobitím výkřik z dáli zápasící od lodice, tu v tu duši unavenou dávná síla zas se vrátí, a tam při nich s rozpěněnou chtělo by se bouří rváti.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

118. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nevěř více... (Růžena Jesenská)
  2. V hluboké noci. (Bohdan Kaminský)
  3. Plavec. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. ZPOVĚĎ SNÍLKA. (Antonín Klášterský)
  5. Do dáli, do daleka. (Josef Václav Sládek)
  6. SENTIMENTALITA VEČERA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. PÍSEŇ NA MOŘI (Růžena Jesenská)
  8. V POZDNÍ CHVÍLI (Růžena Jesenská)
  9. Mě hvězda skvělá vodí. (E. Antonowicz)
  10. JISKRY NA MOŘI. (Josef Václav Sládek)