NA ÚTESU.

Josef Václav Sládek

NA ÚTESU.
NA útesu v moři širém sedím, hledím do daleka, ať to vůkol kypí vírem, mne už bouře nezaleká. Obzorem co lodí táhne z neznáma a do neznáma! – Srdce po nich nezaprahne, je tak cizo mezi náma. Jenom časem na útese vlna divným zvukem šplíchne: to je ta, co pozdrav nese vzpomínek a zase tichne. 385 Jen když noc svá křídla schýlí, hvězdy trysknou na azuru, jako mlžný závoj bílý moje sny k nim tíhnou vzhůru. Leč, když náhle v mrak se halí, zazní-li kdes do vichřice vlnobitím výkřik z dáli zápasící od lodice, Tutu v tu duši unavenou dávná síla zas se vrátí, a tam při nich s rozpěněnou chtělo by se bouří rváti.

Kniha Spisy básnické 2 (1907)
Autor Josef Václav Sládek