KEJKLÍŘ

Otokar Fischer

Byl jednou mnich a nečet z knih, ba při hodinkách klášterních v duchu se toulal po tržišti, kde tleská dav a děti piští, když s hůlkami a s talíři se produkují kejklíři a po celého rynku délce metají vzduchem kotrmelce. Nic nedoved než tancovat. Vždyť nebyl nic než akrobat. To aby žár svůj pouhasil, vstoupil sem v klášter hledat asyl a našel tu jen stud a žal. Ctít Pannu štětcem každý znal či opěvat či v kovu odlít. Onleda nohama se modlit. A tak se utek do kaple a před oltářem poklek: „Hle, ty zářivá, ty nad anděly, tak bídný jsem, tak neumělý. Chtěl bych uctít, ale čím? Barvou a žalmem neumím. Jak smí oslavit, ty čistá, potulný chlap, ekvilibrista? Na hlavě stát? Či s noži hrát? Či karty eskamotovat? Aj, něco zbožného znám přeci: Líp tančím nežli všichni světci. Vím, jak se klouže v hladkém sále. Dovedu, hleď, saltomortale –“ A dveře zamk a: „Boží matko, půjč mi to svoje Jezulátko! Tak, teď s ním dvorně v kole jdu, jaké se tančí v Poitou, teď trochu čerstvěj poskočíme, toť, pane, po lotrinsku, víme, teď pohoupu se v kolenou, takhle se tančí nad Seinou, teď tanec Arden a teď nantský a tenhletenkomediantský! Jak? Mračíš se, že hrám si s ním? Svůj stud a bolest nezhasím. chtěl utěšit v tvém hoři, a divočej krev jen hoří. Ach, na ruku ho zase vem, bídák, břidil, rouhač jsem. Že tak uctím, se těšil, a na tvém děťátku jsem zhřešil!“ Hloub osten v srdce, hloub se ryl. Jak míč by byl, se odrazil, v přemetu nazad chyt se stěny, vzhůru se švih jak pomatený, do klubka stočen, vířil, zpit střemhlav, chtěje uhasit svůj plápol neuhasitelný, soše pad k nohám s kazatelny. A převor s mnichy zaslechli, že někdo hlučný v kapli dlí. Skulinou dveří nahlíželi a bohopustý rej tam zřeli. Když nikdo neozval se jim, do kaple vpadli násilím, a sotva před oltářem stáli, zahlédli obraz nebývalý: Šla Panna dolů po stupních. Děťátko dala z loktů svých. Plachetku bílou s hlavy sňala. Ke křeči údů poklekala. V hasnoucí oči zírala, slzy a pot mu stírala, nad kejklířem se nakláněla, krev líbajíc mu s jeho čela.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

388. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bratr klášterník. (Adolf Heyduk)
  2. Ballada ku chvále karnevalu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DOMÁCÍ PLES (Antonín Sova)
  4. DĚTSKÉ HRY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Rej hodin. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Karneval. (František Cajthaml-Liberté)
  8. ČÍSLO 5. Cirk v nimbu tonul pochodní, (Karel Hugo Hilar)
  9. VEČERNÍ MODLITBA. (Emanuel z Čenkova)
  10. POHÁDKA PORCELÁNOVÉ FIGURKY (Antonín Klášterský)