KEJKLÍŘ
Byl jednou mnich a nečet z knih,
ba při hodinkách klášterních
v duchu se toulal po tržišti,
kde tleská dav a děti piští,
když s hůlkami a s talíři
se produkují kejklíři
a po celého rynku délce
metají vzduchem kotrmelce.
68
Nic nedoved než tancovat.
Vždyť nebyl nic než akrobat.
To aby žár svůj pouhasil,
vstoupil sem v klášter hledat asyl –
a našel tu jen stud a žal.
Ctít Pannu štětcem každý znal
či opěvat či v kovu odlít.
On – leda nohama se modlit.
A tak se utek do kaple
a před oltářem poklek: „Hle,
ty zářivá, ty nad anděly,
tak bídný jsem, tak neumělý.
Chtěl bych tě uctít, ale čím?
Barvou a žalmem neumím.
Jak smí tě oslavit, ty čistá,
potulný chlap, ekvilibrista?
69
Na hlavě stát? Či s noži hrát?
Či karty eskamotovat?
Aj, něco zbožného znám přeci:
Líp tančím nežli všichni světci.
Vím, jak se klouže v hladkém sále.
Dovedu, hleď, saltomortale –“
A dveře zamk a: „Boží matko,
půjč mi to svoje Jezulátko!
Tak, teď s ním dvorně v kole jdu,
jaké se tančí v Poitou,
teď trochu čerstvěj poskočíme,
toť, pane, po lotrinsku, víme,
teď pohoupu se v kolenou,
takhle se tančí nad Seinou,
teď tanec Arden a teď nantský
a tenhleten – komediantský!
70
Jak? Mračíš se, že hrám si s ním?
Svůj stud a bolest nezhasím.
Já chtěl tě utěšit v tvém hoři,
a divočej má krev jen hoří.
Ach, na ruku ho zase vem,
já bídák, břidil, rouhač jsem.
Že tě tak uctím, já se těšil,
a na tvém děťátku jsem zhřešil!“
Hloub osten v srdce, hloub se ryl.
Jak míč by byl, se odrazil,
v přemetu nazad chyt se stěny,
vzhůru se švih jak pomatený,
do klubka stočen, vířil, zpit –
až střemhlav, chtěje uhasit
svůj plápol neuhasitelný,
soše pad k nohám s kazatelny.
71
A převor s mnichy zaslechli,
že někdo hlučný v kapli dlí.
Skulinou dveří nahlíželi
a bohopustý rej tam zřeli.
Když nikdo neozval se jim,
do kaple vpadli násilím,
a sotva před oltářem stáli,
zahlédli obraz nebývalý:
Šla Panna dolů po stupních.
Děťátko dala z loktů svých.
Plachetku bílou s hlavy sňala.
Ke křeči údů poklekala.
V hasnoucí oči zírala,
slzy a pot mu stírala,
nad kejklířem se nakláněla,
krev líbajíc mu s jeho čela.
72