Po dokončení překladu FAUSTA

Otokar Fischer

Po dokončení překladu FAUSTA
Jsem s prací hotov, která není moje, jsem hotov s prací, jež je víc než má; v ní tajemství je ztělesněno dvoje, a sama k čemus třetímu se zná jak světla pruh, jenž, nad národy stoje, co protilehlé, kruhem objímá. Já v div se hroužil cizí vždy, vždy větší, až nejhlubší jsem poznal: zázrak řeči. 66 Dvé vůdců temnotou a po úbočí mne chránilo, když hrozil pád či zvrat. S tím jedním jásám: Blažené vy oči! S tím druhým šeptám si: Jen děkovat! A třetí hlas – nechť hlučí svět a sočí – mi probojovat pomoh klidný řád: Být světle vhroužen v oko geniovo a vědět: Na počátku bylo slovo. A bude na konec! Neb v moci slova je krása obrody, již má jen čas. Jsem s prací hotov, jež, vždy nehotova, kdys bude jiným podniknuta zas, až – zmlazující se a věčně nová – řeč přijde někoho si pozvat z nás. My zažíháme ohně. V horách vanou a příštím bratřím hoří v uvítanou. 67