ŘEČ

Otokar Fischer

ŘEČ
Můj život je zasvěcen tajemství slova. S tvých rtů čtu teď, dítě, to mysterium. Já bez cíle bloudil, bez domova. S mělčinou nesmířen, cíl mám i dům. Odkud? a kam? Ty hloubko, ty vírná! Od moře k moři jsme průplav. Jsme proud, z dálek se valící do nedozírna. Má mladinká řeko, jak vidím tě plout, spojením vzniklá dvou ramen, dvou toků, mám rád, pod nímž plyneš, ten listnatý krov, tvých vlnek mám šplounání v sluchu a v oku, můj život je zasvěcen tajemství slov: 64 jsou mateřsky důvěrná, nevinně nová, však hukot v nich šumí, jak věčna van. Naslouchám na břehu. Zvedám je. Slova jsou škeble, z nichž promlouvá oceán. 65