DVÉ TVÁŘÍ

Otokar Fischer

DVÉ TVÁŘÍ
Jaké se šťávy v tobě promíchaly, jaké že vrstvy v tebe složily? Nejbližší šumí krev, ach, z jaké dáli, tep životů, jež dávno dožily! Mým obrazem že jsou ty mladé rysy, v záhadné tváři číhající zlo?... A od proudu, jenž připlul z kraje Kdysi, se odtrhnuv, já zírám v zrcadlo: Jakých že chmurných dědictví má sledy ten cizí obraz, jemuž říkám Já? Z minula, dítě, k zítřkům nesem jedy, pravěkých vin my vlna dědičná. 63