TESKNICE

Otokar Fischer

TESKNICE
A tak jsem šel, tak ujel mnohou míli, a jak se rozhlížím, vždy dál a dál, hlas jakýs neznámý a tím víc milý jak by mne domů zval. Zas, tulák blázen, moře běží ke mně, zas medvěd na mne vrčí, rozmazlen, a prská kol, až skropena je země řasnatým šlemem sasanek a pěn. Je řeči živlu těžko porozumět. Zní nářek z vln? Či smích to rouhavý? Však oči zavru-li, já náhle slyším šumět večerní naše doubravy. 55