BRATŘÍ

Otokar Fischer

BRATŘÍ
Psal, svraštiv čelo, jak by v žulu ryl: „Buď zlý. Hruď obrň, soustrázní-li chora! Buš v kovadlinu. Z bohů vzývej Thora!“ Pak, zmučen tlakem krve, zamhouřil žhoucí svůj zrak. Byl večer. Vidiny, silné jak život, volaly naň: „Bratře!“ Had s orlem. Lstivé slunce. Proti chátře drtivou moc! Tvrd vládnout, jediný! A vkročiv do ulic, shléd: Vozkou kůň do vrchu smýkán, pod uzdu se pění; přes ostny žeber plesnivé jde chvění; zrak němě mokvá, bolu líná tůň. 20 Jak ze sna ještě vzkřiknuv: „Bič!“ a „Pěst!“ a na šíj padnuv tvoru, jenž ho lákal – bratrsky bratra – vzúpěl, štkal a plakal, nad herkou zhroucen, síly věrozvěst. 21