ZE SVATÉ HELENY

Otokar Fischer

ZE SVATÉ HELENY
Burácej, solná vichřice. Tvůj řev mi vyje ve sluch palčivou mou vinu. Hořící krůpěj v pozdní vyliv krev, já sebe proklel, tebe prohrál, synu. Vstříc bouři, jíž se slovo zalyká, v lásce a zášti pozvedám své paže. V klec uzavřevše mého orlíka, nemají strach, že vlna mu co vzkáže. Na útes hozen, šlehán pěnami, přes moře volám: Slabosti, ne něho, mé smrti strom jsi mezi ženami – – a požehnán buď plod života tvého. 52