U TELEFONU

Otokar Fischer

U TELEFONU
Ten starý motiv. Přání slyšelas, jež volalo: jen slůvko zašeptej mi. A nezaznívá mi tvůj milý hlas, i v pokoře i v hříchu samozřejmý, však divných hlasů temnou slyším změt; úl; hukot lidí; chaos bez člověka. Jen hluchou mluvu. Cizocizí svět. A já jsem ten, kdo, v rukou srdce, čeká. Tak bylo vždy. Já mušli pozvedám, já moře slyším, zdaleka jak šumí, a v bouři hlasů, se svou duší sám, jsem jako hoch, jenž světu nerozumí. 29