BALADA

BALADA
My se mihli, stín a stín, z hrobu já, ty vzešlý z vin. K zhoubě sdružili jsme krok, z předživotí sok a sok. – Ne, má hořká, vždyť ty víš, stín a stín my nejsme již. Ztišen je náš hřích a žal, v život já tě zulíbal. V náručí mne máš... a přec, cizí jsem, ty cizinec. Bys až za hrob měl mne rád, sbohem, sbohem nastokrát. 41 – Sebe vlil jsem do tvých cév. Zrodila se z krve krev. Dlít chci, šílenstvím svým spiat, s tebou, s vámi napořád. Tiše, tiše, milý můj. Nesváděj a neslibuj. Ještě jednou si mne vem, než se navždy rozejdem. – Nerozejdem, Lejlo má. Fantom ty a mrtev já, nad loubím, kde spí nám syn, budem kroužit, stín a stín... 42