MÁJOVÁ PÍSEŇ

Otokar Fischer

MÁJOVÁ PÍSEŇ
Odkud jsi přišel, občánku světa? Z jakých krajů a vidin, měst? Z carství slunce? Z republiky léta? Od tichých jezer? Z orkánu hvězd? Déšť vane z polí. Jak zírám ti v oko – světélkuje tam tma, jen jiskérka v ní –, hluboko hledím, ba přehluboko pod smutek přechodně mroucích dní. Prostřed smrti a bez smrti žijem, my, déšť máje a zrající klas. Dvojím obliti mysteriem, poutníci, dvojího věčna jsme vzkaz. 32 Se světa v svět nás to žene a míchá, z květiny v broučka, v těla z těl. Odkud žes přilét, motýle ticha? Odlétneš tajně, jaks přiletěl! Všichni jdem na smrt – A za tisíc roků nemluvnou jiskrou vzhořím snad, zatím co – zvídavost v oteckém oku – ty budeš dítě kolébat. 33