ŘEČ

Otokar Fischer

Můj život je zasvěcen tajemství slova. S tvých rtů čtu teď, dítě, to mysterium. Já bez cíle bloudil, bez domova. S mělčinou nesmířen, cíl mám i dům. Odkud? a kam? Ty hloubko, ty vírná! Od moře k moři jsme průplav. Jsme proud, z dálek se valící do nedozírna. Má mladinká řeko, jak vidím tě plout, spojením vzniklá dvou ramen, dvou toků, mám rád, pod nímž plyneš, ten listnatý krov, tvých vlnek mám šplounání v sluchu a v oku, můj život je zasvěcen tajemství slov: jsou mateřsky důvěrná, nevinně nová, však hukot v nich šumí, jak věčna van. Naslouchám na břehu. Zvedám je. Slova jsou škeble, z nichž promlouvá oceán.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

895. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve chvílích nejtěžších... (Bohuslav Květ)
  2. Loď času. (Augustin Eugen Mužík)
  3. V noci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. MOŘE. (Růžena Jesenská)
  5. Plavec. (Augustin Eugen Mužík)
  6. CESTY K POZNÁNÍ. (Adolf Červinka)
  7. POLIBKY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Člun (Otokar Fischer)
  9. Racek. (Adolf Heyduk)
  10. VII. DVOJÍ BOUŘE. (Jaroslav Vrchlický)