A STROMY ŠUMÍ...

Otokar Fischer

A STROMY ŠUMÍ...
Plod bobtná ve větvích a zírej výš: jdeš do kopce jak pod živoucí branou; zní ptáka hlas a ty mu rozumíš a stromy šumí píseň milovanou. Slyš, v strmé hloubce, housle Dunaje; svah voní révou, modrají se chlumy, též nad nížinou cos jak struna je, to letec brázdí vzduch a stromy šumí. Květ slunečnice o svém slunci sní i o větru, tom svůdci bystronohém, terč zlata v mraku ztrácí se a tmí, je k večeru a stromy šumí sbohem. 63

Kniha Poledne (1934)
Autor Otokar Fischer