Odysseus
Jakkoli dlouho jsem plul a po vlnách bloudím jen stále,
žádný rok jako tento mi nebyl i přízniv i krutý;
vždyť jsem ostrovy shléd, na nichž trojitě tryská život,
vždyť mě bouř hnala v zákrut, kde k podsvětí sestup je tichý.
S díkem jsem vracel se s blažených míst, na nichž nad vodu z lastur
stříbřitá nahost nymf se zvedala v jiskření šera;
zmlazen se plavím z jícnu, kde trojhlavý pes po mně chňapal
a kde přízraky mátoh jak vyschlé se třepaly můry.
Božský vdechuji vzduch; ke mně posli se slétají s oblak,
holubím křídlem to tlukoucí vánky, vonící lesem,
šumivé pozdravy výšek.
45
Všem dík vám, vy záštitná božstva,
nejvroucnější však tobě, má Pallado třpytná, ty s přílbou,
ty, kterou ve zlu i v záři já, věřící vojín, vždy vzýval,
ty, jež na zlomek času své kopí dojista skloníš
v den, kdy poslušně k stínům tvůj sluha, tvůj obětník sejde.
Přej mi teď ještě chvilku, tvou chrabrost vynalézavou
vyznávat ohnivým slovem a těšit se ze světských darů!
Na jitřním obzoru, hleď, kouř Ithaky rodné mi stoupá.
46