Odysseus

Otokar Fischer

Odysseus
Jakkoli dlouho jsem plul a po vlnách bloudím jen stále, žádný rok jako tento mi nebyl i přízniv i krutý; vždyť jsem ostrovy shléd, na nichž trojitě tryská život, vždyť mě bouř hnala v zákrut, kde k podsvětí sestup je tichý. S díkem jsem vracel se s blažených míst, na nichž nad vodu z lastur stříbřitá nahost nymf se zvedala v jiskření šera; zmlazen se plavím z jícnu, kde trojhlavý pes po mně chňapal a kde přízraky mátoh jak vyschlé se třepaly můry. Božský vdechuji vzduch; ke mně posli se slétají s oblak, holubím křídlem to tlukoucí vánky, vonící lesem, šumivé pozdravy výšek. 45 Všem dík vám, vy záštitná božstva, nejvroucnější však tobě, má Pallado třpytná, ty s přílbou, ty, kterou ve zlu i v záři já, věřící vojín, vždy vzýval, ty, jež na zlomek času své kopí dojista skloníš v den, kdy poslušně k stínům tvůj sluha, tvůj obětník sejde. Přej mi teď ještě chvilku, tvou chrabrost vynalézavou vyznávat ohnivým slovem a těšit se ze světských darů! Na jitřním obzoru, hleď, kouř Ithaky rodné mi stoupá. 46

Básně v knize Rok: