Vyhořelý

Otokar Fischer

Vyhořelý
Srpnová kosa zazvonila. A kdeže tvá je žeň? – Mně chudé pole zatopila předjarní povodeň. Zpěněný kůň se vzpíná horce. Kde ty máš dvůr a stáj? – Uhodil blesk do mého dvorce, když parnem sálal máj. Čmeláků let se vznáší k hymně. A tvůj kde zůstal zpěv? – V bezesných nocích zpívaly mně má úzkost a má krev; naslouchal ještě duch, když tělo v pohřební kladli šat, a chorálem co v tmách mi pělo, jak světla vodopád 49 se tříští teď a duhou mámí, kde barev tryská smích a se skaliska pod vodami smrt hraje na houslích. 50