Domovské právo

Otokar Fischer

Domovské právo
Kolébko moje, moře středozemní! S třepení mraků modře visí stín. Tvá oliva než violami ztemní, chtěl bych se vyznat, ztracený tvůj syn, jak duše má, ta vnitrozemská, prahne pít obrodu z tvých prosluněných vod. Na západ, k Maurům, vzpomínky to táhne a vůně větrů vanou na východ, mám před očima záliv pod kráterem, mám na jazyku předchuť Hellady Jsme doma tu, nechť kamkoli se berem, ta země chví se, jak se chvěla vždy, toť naše půda, věčně v nebezpečí, že pod ní vyvře jícen hořící. Ne středohor jen syn: má vlast je větší, má kolébko, mé moře tvořící! 25