Jízdou

Otokar Fischer

Jízdou
Než si Atlantis pro tebe přijde, než tě potopy pohltí tůň, než se v polypy změní tví lidé, ještě chvíli se, Evropo, sluň! Ve zlatě koupej své trosky a sloupy, soupeřská božstva, jež nevládnou nám, své hroby a hry a svou lásku, jež loupí, schodiště zbožných a svítící chrám, sousoší mostů a v cypřiších vily, šumění vody a kytici kors, milenců pocel, jenž v polednách šílí, třeštění vozků i něhu tors, park, v nějž se utekli kletí a svatí, mramornou lázeň i zrcadlo zrad; starý ty světe, my s tebou jsme spiati, starý ty hříchu, jak nemít tě rád! 17