KŘIŽOVATKA

Otokar Fischer

A kdyby hlas mne vyzval a já bych zaslech: „Vol! Buď štěstí a zapomenutí – buď slávu, však nejtrpčí bol“ – já na kolenou vznícen bych šeptal v odpověď: Ó duchu, jehož nezřím, cestou mne chraň a veď, trestej palčivou vinou, nad srázem nech mne spát, sváděj pokušeními, popleň kvetoucí sad, leč propusť mne z mého slova zde na rozcestí tom! Chci jako náměsíčník viděti nevidom, chci za vláhu i ránu vděčen být osudu, chci neznaven kráčet a kráčet, leč nevědět, kam jdu. A jestli trest mi chystáš, je trest i v štěstí mém. A za jiné mám-li trpět, já trpím, neboť jsem. A jestli kus nesmrtelnosti se mnou má po smrti žít – tu věčnost, jež nitrem mým teče, nemůžeš dát ani vzít. Mé duši somnambulní jedinou milost přej: Nechceš-li mému pádu, jménem jí nevolej!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

321. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLAS (Božena Benešová)
  2. Intermezzo. ( K. Egor)
  3. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ. (Richard Weiner)
  4. SLABÁ CHVÍLE. (Karel Mašek)
  5. BUĎ SE MNOU VŽDY! (Alois Jirásek)
  6. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KNIHA. (Jan Červenka)
  8. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  9. Žal. (Adolf Heyduk)
  10. Pod křížem Vykupitele. (Augustin Eugen Mužík)