Pod křížem Vykupitele.

Augustin Eugen Mužík

Ó Pane viz, jak smuten jsem a pláči! Má slza tvoje svaté nohy máčí a marně hledám v širou žití dál ten klid, jejž tys mi ve své nebe vzal. Ty zříš, že jako strom bez vláhy hynu. Či za svou trpím, nebo cizí vinu, zda vím? To oddanost mou nepromění – jen zbav mne již té číše utrpení. Můj duch se jako v bouři loď potácí, květ za květem se z duše moje ztrácí, co ona prchla mi jak ptáče v bor, tvých andělů by doplnila sbor. Jen na mžik dej, ať dolů sejde ke mně. Já dotknu se jí zlehka jen a jemně a zeptám se, zda miluje mne posud, a na smutný si postěžuju osud.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

242. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  2. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  3. BUĎ SE MNOU VŽDY! (Alois Jirásek)
  4. SLABÁ CHVÍLE. (Karel Mašek)
  5. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  6. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  7. Soudruhům. (Josef Pachmayer)
  8. Zisk neblahý. (Adolf Heyduk)
  9. CO PLATNO BY MI TVOJE NEBE BYLO... (Růžena Jesenská)
  10. XII. (Josef Kubelka)