Julie

Otokar Fischer

Měsíční svit mi padá na lože, jak skočila jsem do šerého rána. Až do večera, bože, přebože, čím budou zas ta prsa moje zdrána! Co bude stesku, bude výčitek, co marných vzkazů mezi námi dvěma! Vy šťastné družky, znáte na to lék, když ten, kdo má mne rád, mne rád mít nemá? Ty, bledá záře, která vnikáš sem, zda ty znáš cestu, kterou nám je jíti? Nuž, se rtů mých to políbení vem a v dál je nes, ať do duše mu svítí! Ať provází ho, jak ten tichý svit, má láska trpící a mlčelivá, jež vroucně šeptá, jak je slavno žít, třeba že měsíc o smrti nám zpívá!

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

98. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Růžena Jesenská)
  2. CIZINCE. (Otakar Theer)
  3. Klepy z Benátek. (Bohdan Kaminský)
  4. Gondoliera. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V touze. (Hanuš Jelínek)
  6. IV. Již měsíc bledne nad městem (Arnošt Ráž)
  7. Gondoliery. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. PRO JEDINÝ POHLED. (Josef Lukavský)
  9. POD TÍHOU VŮNÍ. (Vladimír Houdek)
  10. Co jsem zač? (Adolf Heyduk)