VLAK.

Viktor Dyk

Vlak(Na) z dálky se valí(Na) Přes blízké skály(Na) dým stoupat zří už zrak(Na) Tam kde se dráha klikatí(Na) objevil se už na trati(Na) Kolej se třese(Na) Co všecko nese(Na) A nese něco pro mě(Na) Hledám tvář v něm čísi(Na) Hledám známé rysy(Na) Je smutno v našem domě(Na) Chladno až zazebe(Na) Já čekám vlaku na tebe(Na) Čekám tu nedočkav(Na) Mnoho jsem viděl hlav(Na) Mnoho se očí dívalo(Na) mnoho mi rukou kývalo(Na) mnoho rtů se usmívalo(Na) mnoho úsměvů mne zvalo(Na) ale žel(Na) Tvář matčinu jsem dlouho neviděl(Na) Chodím k dráze sem(Na) Doma smutno všem(Na) Nemluví otec zamračen(Na) přichází domů vyjde ven(Na) Krok jeho těžký zarmoutí mě(Na) Jakoby nesl velké břímě(Na) Kdybych byl větší(Na) snad bych jej potěšil rozumnou řečí(Na) Ale tak ať cokoli se děje(Na) otec se neusměje(Na) Sebe lepší vysvědčení(Na) nic mu není(Na) Strýc Josef říká jsi ještě děcko(Na) Tak malý nejsem Cítím všecko(Na) Chápu proč je smutno tak(Na) Maminku nám odvez vlak(Na) Dříve(Na) vše bylo jiné(Na) Vše bylo živé(Na) a pohostiné(Na) Daleko zvonil matčin smích(Na) a otec nechodil tak němý(Na) nenakláněl se tich(Na) k zemi(Na) Co udělala matka otci(Na) co otec matce udělal(Na) Kolikrát jsem se v dlouhé noci(Na) na to ptal(Na) Nepěkné(Na) je že to nikdo neřekne(Na) Vlak(Na) v dálku se valí(Na) Přes blízké skály(Na) do výše stoupá dým(Na) A dobře rozumím(Na) Vlak dál se kolejí šine(Na) mrak ten se rozeplyne(Na) Zbude jen v srdci takový tlak(Na) Stojím tu stojím(Na) Vždycky se bojím(Na) když zahýbá vlak po trati(Na) že sem se nikdy nevrátí(Na) Vlak se vždy vrátí vlak vždycky přijde(Na) Nevrátí se vždy lidé(Na) Když tenkrát odjela maminka po prvé(Na) po domě chodil náš otec jak bez krve(Na) Neměl to rád(Na) když jsem se počal ptát(Na) Zakázal krátce(Na) abych s ním mluvil o naší matce(Na) Kam že jela(Na) Co as dělá(Na) Strýc Josef říká že jsem tak malý(Na) Bolelo však že to zakázali(Na) Jaký to hoch je který se neptá(Na) Tam kde se nemluví aspoň se šeptá(Na) A kde se nešeptá přece se myslí(Na) Lapal jsem výklad nesouvislý(Na) narážky bolestně cítě(Na) Strýc Josef říká že jsem dítě(Na) Tam kde jít nemohu potmě tápu(Na) tam kde mi neřeknou přece chápu(Na) Jedinou myšlenku v srdci jsem nes(Na) Vrátí se maminka Zítra Dnes(Na) K srdci mne stiskne(Na) vesele výskne(Na) na všechno dá mi odpověď(Na) Chodil jsem k vlaku jako teď(Na) Mnoho mne vozů minulo(Na) mnoho se kouře rozeplynulo(Na) než jsem se dočkal matky(Na) Stál jsem tenkrát u zahrádky(Na) a vidím kohos krok je znám(Na) Pravím si plaše(Na) Ulítlá radost naše(Na) maminka vrací se k nám(Na) Pomalu co noha mine nohu(Na) Je doma chvála bohu(Na) Běžím jí v ústrety Mamičko milá(Na) kde že jsi byla(Na) Každý den každou hodinu čítám(Na) dočkat se nemoha(Na) Je bez sluníčka obloha(Na) Sluníčko vítám(Na) Sklonila se ke mně(Na) políbila jemně(Na) Ale jaký div(Na) neusměje se jako dřív(Na) A jak tak tisknu ruce její(Na) jde pomaleji váhavěji(Na) Otvírá vrátka na okamžik stane(Na) Svraštěno čelo oči ustarané(Na) jako by život celý(Na) jen něco smutného zřely(Na) jakoby nebýval v nich jas(Na) který těšil nás(Na) Jak řekne tiše zůstaň tady(Na) a sama vkročí do zahrady(Na) Co se to děje(Na) že se neusměje(Na) Proč se při chůzi tak mešká(Na) Proč je jí tak těžká(Na) Proč stojí u dveří a proč tak váhá(Na) nežli po klice sahá(Na) Proč se neohlídne po mně(Na) Vteřinu stála(Na) Za kliku vzala(Na) Zmizela v domě(Na) Stojím tu venku(Na) jak hruše v poli(Na) hlava mne bolí(Na) pro myšlenku(Na) Proč otcův hlas je tak přísný a prudký(Na) Namísto vítání výtky a důtky(Na) Proč byla matka skoro němá(Na) Proč otec z příchodu radosti nemá(Na) Mraky se oblohou honí(Na) Těžko je pod jabloní(Na) Dlouhá chvíle(Na) Mraky se oblohou honí(Na) těžce voní(Na) květy bílé(Na) Vy květy bílé co vy víte(Na) Proč moji matičku netěšíte(Na) Jabloni jablky obsypaná(Na) proč je tak matička zadumaná(Na) Ptáčkové na větvi rcete mi(Na) proč někdy zpěv váš oněmí(Na) Když vyšli hleděla maminka milo(Na) Jakoby se vyčasilo(Na) I otec hleděl méně přísně(Na) Konec byl tísně(Na) Vykřikl jsem Viď že už nebudem sami(Na) Maminka tati zůstane s námi(Na) Mrak v obláček se rozplynul(Na) otec mlčky pokynul(Na) Matka se smála třeba slzíc trochu(Na) Na věky hochu(Na) Jak vesele(Na) doma je časem(Na) Vše slunce jasem(Na) je ozdravělé zbujelé(Na) Celý se domov náhle změnil(Na) Zahrada dům je plný květů(Na) kdybych je plenil v divokém létu(Na) za rok bych květů nevyplenil(Na) Jak lehce(Na) je mi když mám radost(Na) Postát se mi nechce(Na) Nahoře jsem i dole(Na) Učiním všemu zadost(Na) domovu sobě i škole(Na) Vlak(Na) jak hučí radostně když nám něco veze(Na) Jak(Na) vše usmívá se na nás v něze(Na) Vesele zní vlaku hvizd(Na) vesele nás míjí(Na) Úsměvy ze všech míst(Na) oči radost pijí(Na) A škola(Na) jak k sobě zve a volá(Na) Neurazí mne druzi(Na) hrubým nějakým slovem(Na) Radostnou kráčím chůzi(Na) i cestou za hřbitovem(Na) Čeho bych se bál(Na) Blízkost zve i dál(Na) Vesele šumí řeka(Na) Vesele mysl těká(Na) A domova štít(Na) jak umí radost vyzlatit(Na) Včera jsem měl ještě pocit ten vzdorný(Na) chmurné chladné hladomorny(Na) kde tuhne hrůzou krev(Na) kde všichni zmírají(Na) že marně čekají(Na) na úsměv(Na) Dnes není smutku není pout(Na) vesel každý kout(Na) Sám Azor vesele kňučí(Na) mrzut ještě včera(Na) Od rána do večera(Na) směje se cosi a zvučí(Na) Odkud že matičko máte ten smích(Na) Oblažit jeho účel(Na) Jakoby štěstím zvučel(Na) Štěstí je hřích(Na) jak říká strýček Josef(Na) Slov těchto ozev(Na) někdy mi myslí zněl(Na) Časem jsem zneklidněl(Na) Ale strýc Josef přísně tak mluví(Na) lehčeji hlas zněl naší chůvy(Na) která mi řekla potěchou(Na) Máte zas štěstí pod střechou(Na) Vlak(Na) jak hřmotně valí se když nám něco bere(Na) Tlak(Na) jaký to náhle jak vše náhle šeré(Na) Drásavě zní jeho hvizd(Na) výhružně světla jeho planou(Na) a ze všech míst(Na) zní to Na neshledanou(Na) Ta vrata školy(Na) jak do nich vejít bolí(Na) Smějí se rádi(Na) kamarádi(Na) říkají posměšně Tu máme spratka(Na) Kde je tvá matka(Na) Ta slova drzá a hloupá(Na) Ta rota nekáraná(Na) Jitří znovu rána(Na) Krev do hlavy mi stoupá(Na) chce se mi prát(Na) chce se mi smýti hanu(Na) Dát anebo dostat ránu(Na) to chtěl bych stejně rád(Na) Biju jsem bit(Na) Bijte(Na) slzy neuzříte(Na) Aspoň to umlčí v srdci ten cit(Na) Ale hůře tomu(Na) jdu li domů(Na) Loudám se pěšinami(Na) se svými modřinami(Na) Není to hřbitov který mne leká(Na) jen domov který čeká(Na) Nemluví otec zamračen(Na) přichází domů vyjde ven(Na) Krok jeho těžký smutný krok(Na) Týden se táhne jako rok(Na) V síni(Na) všechno smutným činí(Na) Každý zvuk(Na) plný muk(Na) Přijde li však chvíle tichá(Na) slyšet víc jak srdce vzdychá(Na) I zahrada(Na) mi zasmušilou připadá(Na) Není to tím že není tu květu(Na) není to stesk po odešlém létu(Na) jen smích jenž nezvoní(Na) pod starou jabloní(Na) Nevrle Azor vrčí v budce(Na) Dvé ramen nechytne mne prudce(Na) tak prudce že se tajil dech(Na) jak v předešlých dnech(Na) Odložím učení(Na) Já slyšel mouchy bzučení(Na) V hlavě vězí mi(Na) vydrží ještě dlouho do zimy(Na) Pak bude domov ještě tišší(Na) Moucho leť(Na) Vždyť už teď(Na) chladno z koutů čiší(Na) Strýc Josef říká že jsem děcko(Na) Třebaže neznám cítím všecko(Na) že smích tu nezní zvonivý(Na) že otec tolik šediví(Na) že více bolí bolest skrytá(Na) jež nekárá ni nevyčítá(Na) časem když se příliš rmoutí(Na) chtěl bych se za matkou rozběhnouti(Na) daleko až(Na) vykřiknout radostně zde ji máš(Na) Chtěl bych se rozběhnout Ale kam(Na) Otec sedí sám(Na) A já se vyplížím z domova potají(Na) koleje vábí mne koleje volají(Na) Chtěl bych jít za nimi ruce v dál rozpiaté(Na) chtěl bych jít kudy šla maminka tenkráte(Na) chtěl bych říc Matičko což jsme tak šeredni(Na) Úzko nám bez tebe Aspoň se ohlédni(Na) Vítr slyším hrát(Na) o telegrafní drát(Na) komu to přichází zvěst(Na) S jakých cest(Na) Jaký to osud(Na) neznámý dosud(Na) Přitisknu uši(Na) naslouchám celou duší(Na) Marně hlavy nemá to paty(Na) co mluví telegrafní dráty(Na) Vlak(Na) z dálky se valí(Na) Jak(Na) čekati pálí(Na) Zrak(Na) loví už v dáli(Na) vidí(Na) tváře lidí(Na) z vlaku dunění a z vlaku hukotu(Na) k srdci to promlouvá o jiném životu(Na) o jiných západech o jiném východu(Na) Slibuje štěstí to zápas a svobodu(Na) Mluví to o matce tolik nám vzdálené(Na) Nemyslí na nás už nebo si vzpomene(Na) Do vzduchu píšu si chladného bezděky(Na) dvě slova písmen šest píšu si Na věky(Na) Na věky říkala tenkrát matička(Na) Cože to znamená Malá dvě slovíčka(Na) Na věky Na věky Tam kde se vzpomíná(Na) je to jak hodina je to jak vteřina(Na) Sluníčko pohasne matka je vzdálena(Na) Odešla zmizela zbyla jen písmena(Na) Odešla někam(Na) Já na ni čekám(Na) Stále si myslím přijde sem(Na) zaplaší smutek úsměvem(Na) vše bude jako dříve(Na) veselé skotačivé(Na) Tepleji bude zas(Na) Míjí čas(Na) Čekám tu u kolejí(Na) až úsměv uslyším její(Na) Čekám a čekám Vrátí se zpátky(Na) Čekám a čekám Dočkám se matky(Na) Přijde a obejme políbí mě(Na) jak jaro přichází po kruté zimě(Na) Odešla někam(Na) na místa daleká(Na) Čekám(Na) Tatínek myslím už nečeká(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

72. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NESMĚJTE SE! (Ferdinand Tomek)
  2. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. DOJEM (Viktor Dyk)
  4. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VLAK. (Louis Křikava)
  6. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  7. PO TVÉM ODJEZDU (Vladimír Frída)
  8. Z VLAKU. (Josef Svatopluk Machar)
  9. II. Den k večeru se nachýlil, (Adolf Červinka)
  10. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)