OKAMŽIK VĚČNOSTI
Šumí noc. Spí život a spí věci.
Ze spánku já řeku slyším téci:
mimo mne a nitrem se mi věčno
z nepoznána valí v nekonečno.
Ze spánku se duše rozpomíná:
Která byla moje domovina?
Vzeplula jsem z mořské tůně svaté?
Žila jsem svůj den již tisíckráte?
Zradila jsem na hvězdách své tělo?
Z bohů jsem, jimž zemříti se chtělo?
Jako by se z okna vykláněla,
jak by dechla v mhu, jež zacláněla,
v prozářené věčno duše hledí,
v tisíc vln a v tisíc odpovědí;
65
z okna, pod nímž v dál se valí řeka,
na pozdrav své domoviny čeká,
naklání se, půlnoc před očima,
čeká, nečeká, již sní a dřímá.
A jak usíná, jak ze sna dýše,
světlé okno přivírá se tiše.
66
OBSAH
Večer a duše11
Stromy12
Sen14
Žárlivost15
Psyche16
Soucit17
Labyrint světa18
Proteus19
Na břehu jezera23
Ve chvíli závisti24
Píseň v přístavu25
Půlnoční příliv26
S paluby28
V cizině30
Na pomezí (1913)33
V amfitheatru36
Návrat40
Herec42
Věčné mládí44
[67]
Srdce světa46
Kletba slov48
Vím...49
Zlé srdce50
S bohem51
Dobrou noc52
Pozdrav53
Nad řekou54
Maska mrtvé55
Vděčnost56
Noc57
Na výšinách61
Otázky62
Z hlubin63
Okamžik věčnosti65
[68]
Otokar Fischer
OZÁŘENÁ OKNA
Vydal nakladatel Fr. Borový
v 500 výtiscích,
upravil V. H. Brunner
a
vytiskla „Politika“ v Praze
typy starého medievalu
v prosinci 1915.
E: jf; 2005
[69]