OKAMŽIK VĚČNOSTI

OKAMŽIK VĚČNOSTI
Šumí noc. Spí život a spí věci. Ze spánku já řeku slyším téci: mimo mne a nitrem se mi věčno z nepoznána valí v nekonečno. Ze spánku se duše rozpomíná: Která byla moje domovina? Vzeplula jsem z mořské tůně svaté? Žila jsem svůj den již tisíckráte? Zradila jsem na hvězdách své tělo? Z bohů jsem, jimž zemříti se chtělo? Jako by se z okna vykláněla, jak by dechla v mhu, jež zacláněla, v prozářené věčno duše hledí, v tisíc vln a v tisíc odpovědí; 65 z okna, pod nímž v dál se valí řeka, na pozdrav své domoviny čeká, naklání se, půlnoc před očima, čeká, nečeká, již sní a dřímá. A jak usíná, jak ze sna dýše, světlé okno přivírá se tiše. 66 OBSAH
Večer a duše11 Stromy12 Sen14 Žárlivost15 Psyche16 Soucit17 Labyrint světa18 Proteus19 Na břehu jezera23 Ve chvíli závisti24 Píseň v přístavu25 Půlnoční příliv26 S paluby28 V cizině30 Na pomezí (1913)33 V amfitheatru36 Návrat40 Herec42 Věčné mládí44 [67] Srdce světa46 Kletba slov48 Vím...49 Zlé srdce50 S bohem51 Dobrou noc52 Pozdrav53 Nad řekou54 Maska mrtvé55 Vděčnost56 Noc57 Na výšinách61 Otázky62 Z hlubin63 Okamžik věčnosti65
[68] Otokar Fischer OZÁŘENÁ OKNA Vydal nakladatel Fr. Borový v 500 výtiscích, upravil V. H. Brunner a vytiskla „Politika“ v Praze typy starého medievalu v prosinci 1915.
E: jf; 2005 [69]