ŽÁRLIVOST

Otokar Fischer

ŽÁRLIVOST
Tvé duše květina když zavírá se, co z kalichu ti temna vykvete? Vy oči, zrosené v své smavé kráse, co uvidíte, až mi usnete? Rci, jakým cizím váta budeš světem? kam orkán snů chce pel tvých lístků vznést? Je sopečná ta hora, na níž kvetem, a světlo na nás padá s cizích hvězd; šum vyděsil nás půlnočního ptáka, v líc hledíme tak němě lákavou: to mrtvý měsíc tělo naše láká, to tisíc let nám krouží nad hlavou. My v lávě vykvetli a netušíme, kam rozvane nás tmavých vichrů moc. Tvé duše bílá květina když dříme, ó duše mojí duše, dobrou noc! 15