Z HLUBIN

Otokar Fischer

Z HLUBIN
Vám nemohu žehnat, vy nepřátelské hvězdy, pod stanem smutečních nebes jež pláte stříbrnou zbrojí: Vám, jež v duše mé bezdno vmetly jste pochodeň snů, volám, neviditelný, prachu já vířivý atom: Proč, ó proč jste mi urvaly mír, proč po dni dusném a plodném myšlenkou jepicovitou v mé smysly jste vžehly křeč touhy po nekonečnu a přede mnou samým děs? Já byl jak žíznivé pole, jež v tiché pokoře čeká 63 na vláhu příštích dnů, já žil, mezi lidmi člověk, jenž neví, že vesmírem krouží, věčné přeměně vstříc. Teď brázdami pole mého se provalil oheň, a srdce, mé lidské srdce se vzňalo, teď smrt jsem a život a víra i závrať – teď z nepoznatelných dálek stín boha na mne pad. 64
Básně v knize Ozářená okna:
  1. VEČER A DUŠE
  2. STROMY
  3. SEN
  4. ŽÁRLIVOST
  5. PSYCHE
  6. SOUCIT
  7. LABYRINT SVĚTA
  8. PROTEUS
  9. NA BŘEHU JEZERA
  10. VE CHVÍLI ZÁVISTI
  11. PÍSEŇ V PŘÍSTAVU
  12. PŮLNOČNÍ PŘÍLIV
  13. S PALUBY
  14. V CIZINĚ
  15. NA POMEZÍ
  16. V AMFITHEATRU
  17. NÁVRAT
  18. HEREC
  19. VĚČNÉ MLÁDÍ
  20. SRDCE SVĚTA
  21. KLETBA SLOV
  22. VÍM...
  23. ZLÉ SRDCE
  24. S BOHEM
  25. DOBROU NOC
  26. POZDRAV
  27. NAD ŘEKOU
  28. MASKA MRTVÉ
  29. VDĚČNOST
  30. NOC
  31. NA VÝŠINÁCH
  32. OTÁZKY
  33. Z HLUBIN
  34. OKAMŽIK VĚČNOSTI