STROMY

Otokar Fischer

STROMY
Je bezvětří. Jen v korunách cos táhle šumí jako v snách a tichou písní věstí. To jara stesk nám v duši sáh, šept rozkvetlého štěstí. Do modra nebes vrchol ční, a políbení sluneční, jež kane na ratolest, tá v rose slz. Nám v jasu sní, nám v lásce dřímá bolest. Nás bílou vůní vábí den, a čím náš život zatížen, je jenom květů tíha, však sladký smutek vssál se v kmen, žal pod kořeny číhá. 12 Jsme děti štěstí. V korunách však šelest, ševelící v snách, smrt pod květy nám věstí. To blaha stesk nám k srdci sáh, to zabolelo štěstí. 13