SRDCE SVĚTA

Otokar Fischer

SRDCE SVĚTA
Noc láká pod sněhem a hvězdami. Noc opalisující, bezhlesá. Jak ztuhlý zvon se klenou nad námi průzračná nebesa. Slyš, mluví půlnoc. V oslnivé stráně, v les vánoční, jenž jíním ticha vzkvétá, van něhy zadýchal, a stříbra báně se plaše dotklo zlaté srdce světa. Jím rozhoupal se vesmír. Zvučel čas. Zazvonil vítr o sklo jehličí. Zněl hvězdy třpyt, kol hvězdy jak se třás. Však zvuk byl nejčistší, jímž lidské srdce mladě zazvonilo milostným trylkem, hranou odříkání. Těch zvonů echo stohlasé se slilo v mé jedno přání: 46 Mít v stáří mrazem prošlehaný hled, vlást zimní vůlí malátnícím snům – a srdcem, srdcem osmnácti let bít horce v pozdrav čistým nebesům. 47
Básně v knize Ozářená okna:
  1. VEČER A DUŠE
  2. STROMY
  3. SEN
  4. ŽÁRLIVOST
  5. PSYCHE
  6. SOUCIT
  7. LABYRINT SVĚTA
  8. PROTEUS
  9. NA BŘEHU JEZERA
  10. VE CHVÍLI ZÁVISTI
  11. PÍSEŇ V PŘÍSTAVU
  12. PŮLNOČNÍ PŘÍLIV
  13. S PALUBY
  14. V CIZINĚ
  15. NA POMEZÍ
  16. V AMFITHEATRU
  17. NÁVRAT
  18. HEREC
  19. VĚČNÉ MLÁDÍ
  20. SRDCE SVĚTA
  21. KLETBA SLOV
  22. VÍM...
  23. ZLÉ SRDCE
  24. S BOHEM
  25. DOBROU NOC
  26. POZDRAV
  27. NAD ŘEKOU
  28. MASKA MRTVÉ
  29. VDĚČNOST
  30. NOC
  31. NA VÝŠINÁCH
  32. OTÁZKY
  33. Z HLUBIN
  34. OKAMŽIK VĚČNOSTI