NA BŘEHU JEZERA

Otokar Fischer

NA BŘEHU JEZERA
Jsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu hmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar? jsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů dá vznik a trvání, stín, soumrak, půlnoc, zmar? Jsem pouze větrů hrou a tanci vln, jenž loudí mou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám. Ó věčno plynoucí – ó modro, které proudí – –! Jsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám. 23