NA VÝŠINÁCH

Otokar Fischer

NA VÝŠINÁCH
Ptáku bouřliváku, holubice sivá, polibku vichrů a pochodni živá, divoce vzkvetlá růže, písničko ševelivá, slyšíš a vidíš? jak všechno dnes plane a zpívá tvou láskou! Jitro nám vstalo s lože, jež hvězdami posypáno, a hleď, jak nad vonnou zemí rozpouští plavý vlas! Co že nám dnešní ráno, co že nám přinese as? mně, který čekám na ohně znamení, mně, který na těchto rukou k vrcholu hory tě nes, a tobě, jež přede mnou tančíš, v bělostném ukryta plameni, tobě, jež nad všechny hory chceš vyšlehnout do nebes! Den bílý v parách se zrodil, a hvězdný se rozprášil pel: Chtěla bys nyní umřít? Vůz aby ohnivý sjel a do země odlétlých hvězd nás v rudém unášel mraku? Ptáku bouřliváku, má lásko! [61]