S PALUBY

S PALUBY
V noc hluchou lačné feny nechť s hřívou zuří zježenou, nechť vztekem zsinalé pěny se přes palubu přeženou! Loď trupy zvířat drtí, hřmí přes plece i přes tlamy – však bledší přízrak smrti za námi, s námi, před námi: Jak cyklop, který hází tříšť skalin, loď jež rozbijí, tak ostrov kamennou hrází rozmetá útok bestií a s majákem, jenž mu svítí jak fanál smrti na čele, se na můj koráb řítí, jenž světélkuje zbaběle. 28 Před sebou smrt já vidím, pod sebou pole záhuby, kol půlnoc řve – Já řídím živoucí život s paluby; nás vírů, bradel, tesů vidoucí vůle uchová, soutěskou vin a běsů propluje loď má duchová. 29