VEČER A DUŠE

Otokar Fischer

VEČER A DUŠE
„Tak rád bych v tvou jizbu vešel! Otevř mi, spíš či bdíš?“ Kdo lákal to duši? to večer zaklepal na bílou mříž, díval se laskavým okem ve ztichle spící tvář, na kterou z přivřených oken tlumená padla zář. „Tak rád bych ve své ruce ucítil tvoji dlaň! Jen spi a neprobuď se, spi tiše dál a vstaň!“ A vstala; za jeho hlasem po špičkách zvolna šla a neprobudila se a dotkla se jen skla. „Tak rád bych ti píseň zpíval!“ – již zavál oknem van, „tak rád bych tě do vlasů líbal!“ – a bylo dokořán. Z města zvonily zvony, výdech sem od moří vlét, a zavoněly stromy, a dotykem stával se svět, v těla, jichž bdící nezná, vše spolu splývalo, a všechno mluvilo ze sna a všechno zpívalo. 11
Básně v knize Ozářená okna:
  1. VEČER A DUŠE
  2. STROMY
  3. SEN
  4. ŽÁRLIVOST
  5. PSYCHE
  6. SOUCIT
  7. LABYRINT SVĚTA
  8. PROTEUS
  9. NA BŘEHU JEZERA
  10. VE CHVÍLI ZÁVISTI
  11. PÍSEŇ V PŘÍSTAVU
  12. PŮLNOČNÍ PŘÍLIV
  13. S PALUBY
  14. V CIZINĚ
  15. NA POMEZÍ
  16. V AMFITHEATRU
  17. NÁVRAT
  18. HEREC
  19. VĚČNÉ MLÁDÍ
  20. SRDCE SVĚTA
  21. KLETBA SLOV
  22. VÍM...
  23. ZLÉ SRDCE
  24. S BOHEM
  25. DOBROU NOC
  26. POZDRAV
  27. NAD ŘEKOU
  28. MASKA MRTVÉ
  29. VDĚČNOST
  30. NOC
  31. NA VÝŠINÁCH
  32. OTÁZKY
  33. Z HLUBIN
  34. OKAMŽIK VĚČNOSTI