11 Vše darovalas, co lze darovat.

Otokar Fischer

11

Vše darovalas, co lze darovat. Vše darovalas, co lze darovat.
Ty za ruku mne vedlas v mladý sad, a smysly naše pily. Kos tam pěl, nám duše v souzvuku se třásly těl, vzduch vůní kvet’ a svítil čilimník... Měj za tu zář, měj za svůj úsměv dík! A dalas víc. Tvé duše třpyt a šum, v déšť něhy ztlumen, přissál se k mým rtům, a svět mi zpíval. V nitro noře hled, já o náš sad se starat nedoved, já léta nedbal, špatný zahradník. I za smutek, jenž v květech spal, měj dík! [12] Ty vedlas mne, když venku zpíval kos, ty se mnou běželas, můj prodromos, a teď mi daruješ, jdouc v jiný sad, nejhlubší dar, jejž duši možno dát. Z mých prsou neslyšný se dere vzlyk. I za bohatství chudoby měj dík!

Kniha Hlasy (1923)
Autor Otokar Fischer