KE KOŘENŮM

Otokar Fischer

KE KOŘENŮM
1-1Jak byl bych na kraj rašeliny stoup. 1-2Jen dolů, dolů! Klesám hloub a hloub, 2-1jsem tažen vzpomínkami, nevím kam, 2-2a do světlých se temnot propadám. 3-1Zem, kde se nezmírá ni nežije, 3-2mne vítá kol – to dusné dětství je, 4-1však dál a hloub já padám. Ne už já: 4-2Můj dech se v těla cizí přelévá, 5-1jsem kýms, kdo láskou pro život je slep, 5-2teď volám po městech, teď vážu štěp, 6-1zřím brýlemi teď starých písmáků, 6-2čtu, zpívám zkazky sladkých zázraků, 7-1dlím v síni Maurů, brousím drahokam – 7-2a padám dál – a hloub – – A procitám. 8-1Mám poutí světem duši provátu. 8-2Teď masky pryč! Je chvíle návratu. 9-1Jsem z těch, jimž srdce smíchem krvácí. 9-2Šlechtici smutku, věční tuláci, 10-1šli souší, mořem, smrští, zahradou, 10-2zrak raněn touhou, duši záhadou, 11-1šli krokem poutníka, jenž nezemdlí, 11-2jak rabský pluk, jak předvoj boha šli. 12-1Vlál oblak nad nimi jak jeho plášť. 12-2A já jsem z nich... A já k nim cítím zášť. [23] 13-1Mně k smíchu modlitby jsou vyhnaných 13-2– a mou též tváří škube psancův smích. 14-1Já zhrdám čistokrevnou pýchou kast 14-2– a zemi svou i já chci duchem zvlást. 15-1Mám odpor k stopám, kudy rod můj šel 15-2– a sám jsem poušť, kde bloudí Israel, 16-1sám bezdůvodně blouzním potají, 16-2sám, cíl svůj ztrativ, teskním po ráji. 17-1A nové bratry mám. Jich cíl. Jich líc. 17-2Jsem jedním z nich. A přece míň i víc. 18-1Jsem vyvolen. Jsem stár a mlád. A přec: 18-2Jen příchozí. Jen host. Jen míšenec. 19-1Tak, od těch odlišen, jichž zpívám zpěv, 19-2tak, odpadlíkem těch jsa, z nichž mám krev, 20-1jsem klet i šťasten. Nejsem to však já, 20-2ne moje muka, lidsky přechodná, 21-1ni můj to není smích, co ze mne zní. 21-2Mnou vyrazilo chvění podzemní, 22-1a bloudění to, z něhož vyvřel jsem, 22-2to mne si vyhlédlo svým nástrojem: 23-1mnou vrstvy věků, strmé propasti, 23-2svou křičí touhu, touhu po slasti; 24-1mnou, jenž jsem krůpěj, šumí moře běd; 24-2mnou, jenž jich neznal, úpí hoře ghett; [24] 25-1já věstit neumím a zírám v tmách; 25-2já nechci hrát a smyčce jsem přec tah. 26-1Já nemluvím. Má mluví krev, mé plémě. 26-2Já nezpívám. To zpívá něco ve mně. [25]

Kniha Hlasy (1923)
Autor Otokar Fischer