KE KOŘENŮM
1-1Jak byl bych na kraj rašeliny stoup.
1-2Jen dolů, dolů! Klesám hloub a hloub,
2-1jsem tažen vzpomínkami, nevím kam,
2-2a do světlých se temnot propadám.
3-1Zem, kde se nezmírá ni nežije,
3-2mne vítá kol – to dusné dětství je,
4-1však dál a hloub já padám. Ne už já:
4-2Můj dech se v těla cizí přelévá,
5-1jsem kýms, kdo láskou pro život je slep,
5-2teď volám po městech, teď vážu štěp,
6-1zřím brýlemi teď starých písmáků,
6-2čtu, zpívám zkazky sladkých zázraků,
7-1dlím v síni Maurů, brousím drahokam –
7-2a padám dál – a hloub – – A procitám.
8-1Mám poutí světem duši provátu.
8-2Teď masky pryč! Je chvíle návratu.
9-1Jsem z těch, jimž srdce smíchem krvácí.
9-2Šlechtici smutku, věční tuláci,
10-1šli souší, mořem, smrští, zahradou,
10-2zrak raněn touhou, duši záhadou,
11-1šli krokem poutníka, jenž nezemdlí,
11-2jak rabský pluk, jak předvoj boha šli.
12-1Vlál oblak nad nimi jak jeho plášť.
12-2A já jsem z nich... A já k nim cítím zášť.
[23]
13-1Mně k smíchu modlitby jsou vyhnaných
13-2– a mou též tváří škube psancův smích.
14-1Já zhrdám čistokrevnou pýchou kast
14-2– a zemi svou i já chci duchem zvlást.
15-1Mám odpor k stopám, kudy rod můj šel
15-2– a sám jsem poušť, kde bloudí Israel,
16-1sám bezdůvodně blouzním potají,
16-2sám, cíl svůj ztrativ, teskním po ráji.
17-1A nové bratry mám. Jich cíl. Jich líc.
17-2Jsem jedním z nich. A přece míň i víc.
18-1Jsem vyvolen. Jsem stár a mlád. A přec:
18-2Jen příchozí. Jen host. Jen míšenec.
19-1Tak, od těch odlišen, jichž zpívám zpěv,
19-2tak, odpadlíkem těch jsa, z nichž mám krev,
20-1jsem klet i šťasten. Nejsem to však já,
20-2ne moje muka, lidsky přechodná,
21-1ni můj to není smích, co ze mne zní.
21-2Mnou vyrazilo chvění podzemní,
22-1a bloudění to, z něhož vyvřel jsem,
22-2to mne si vyhlédlo svým nástrojem:
23-1mnou vrstvy věků, strmé propasti,
23-2svou křičí touhu, touhu po slasti;
24-1mnou, jenž jsem krůpěj, šumí moře běd;
24-2mnou, jenž jich neznal, úpí hoře ghett;
[24]
25-1já věstit neumím a zírám v tmách;
25-2já nechci hrát a smyčce jsem přec tah.
26-1Já nemluvím. Má mluví krev, mé plémě.
26-2Já nezpívám. To zpívá něco ve mně.
[25]