Minulost a příští

Otokar Fischer

Minulost a příští
Sen dýše z luk... A mám-li, nad své síly, bdít v souženích, jež souzena mi jsou, vy mocnější, kdo přede mnou jste žili, svou slabou dlaň vám vkládám do rukou. Den zhasíná-li, světlem potměšilý, jdu po špičkách, jdu sladkou polotmou, však v oči zřít, jež posud nezhřešily, jen strastně drásá rozpomínku mou. A přec ty doteky jak magnet sílí, jak láska líbají, jak jízvy žhnou, jak ruku mou by ruce obtočily a proud mě zalil z oceánů dvou. 28

Kniha Host (1937)
Autor Otokar Fischer