[***]
Když vycházel z domu, byl vyrušen z ranní vůně svých zahrad hlasem jejím, jenž se mu tak byl zhnusil.
Přišla vyzývavá a sesurovělá hysterickými extasemi svého pohlaví, jež v ní byl probudil. Přišla s výčitkami ženy loučící se s krajinami provanutými touhou, ozlacenými krvavými západy, s krajinami, v nichž vkotveny jsou vzpomínky jásavého mládí; přišla s otázkami, jež bolely více, než jed jejího pohlaví, jež bodaly v zjemnělou psychu více než neporozumněníneporozumění, než hnus, než odpor.
Teplo jejího ramene, jež tiskla k němu, bylo mu sžírajícím žárem, jenž ho pálil proto, že profanoval svoje touhy po kráse u ní ve své bezměrné zaslepenosti.
Vyhasínající její oči, vzněcující se v posledních žárech nenávidícího inferiornějšího pohlaví hleděly v jeho bledou tvář, zachvívající se křečovitě a nervosně hnusem.
V jeho tváři bouřily vlny silných dojmů a v konečnou ochablost vetřela se touha po mystickém šeru a mluvícím mlčení klášterních chodeb, po úzkých pruzích světla, proudícího malovanými okny a prostředím zahaleným dýmem kadidel na zlato oltářů.
A ve všem tom víření, jako pronikavý svist, jako hnusný škleb lebky, jako zápach jatek, jako požitek bromkali vyvrcholila se skutečnost.
11